Můj originální blog na nové unikátní adrese!

Vážení přátelé mého blogu,

od dnešního dne si, prosím, uložte tuto novou adresu, na které budu dále publikovat.

http://www.petruvblog.cz/

Děkuji

Petr

Stanovuji cíle a začínám se bát (smát)

Je pondělí, tedy posvátný den pro každého dietáře, protože s předsevzetími se začíná vždy první den v týdnu. Málokdy si pak člověk upřesní, které že pondělí to přesně bude a tak spolehlivě uteče celý rok a kila jdou opět do plusu.

Aby moje psaní mělo nějakou vypovídající hodnotu, je nutné stanovit parametry, které budeme sledovat. Vzhledem k tomu, že nejsem až tak odvážný, zavrhnul jsem hned na začátku porovnávání formou fotografií. Jednak bych nechtěl vyděsit své čtenáře, případně jejich děti navštěvující  ZOO, pro kterou bych byl zřejmě následně odchycen a tamtéž vystaven. Zvolil jsem tedy metodu krejčovského metru a speciální váhy. Toto vše mi poskytne přehled o váze, výši BMI, procentu tělesného tuku, obvodu pasu a boků.

Nebudu zde uvádět jaká je norma výše uvedených veličin, protože se nehodlám konfrontovat se syrovou statistikou a pouze stroze uvedu svoje údaje:

• Věk: 39
• Váha: 110,2 kg
• BMI: 34,4
• Procento tělesného tuku: 32,7
• Obvod pasu: 125 cm
• Obvod boků: 114 cm

Poznámka: Vše měřeno ráno, na lačno a v rouše Adamově.

Čísla jsou to rozhodně pěkná, a pokud se budu vydávat za dvojčata, tak i přijatelná. Naštěstí člověk roste s úkoly, učí se z chyb předešlých a ví, že co si neudělá sám, to nemá.

Stojím tedy na začátku cesty, která povede nejenom ke změně mého „francouzského“ těla (můj oblíbený panáček Michelin či Obelix) ale i k proměně vztahu k jídlu a pohybu.

Motivací nechť je pro mě ten dar, který jsem dostal, tedy život. Život bez: léků, pálení žáhy, boje s knoflíky u kalhot, studu, nízkého sebevědomí. Žádná kremrole či čokoládový indián nestojí za to, abych za deset let udělal ze svého syna sirotka.

Posílen svým odhodláním jsem si záhy uvědomil, že tohle všechno už bude napořád. Už žádné nájezdy na ledničku v čase od 20.00 do 24.00, už žádné berličky ve formě čokolády, která utěší bolavou dušičku, už žádné naposled si dám.

Cíl i prostředky jak ho dosáhnout jsou jasné! Zdravé hubnutí, které bude v první etapě složené ze tří úseků:

• 105 kg
• 100 kg
• 95 kg

Po dosažení 95 kg tuto váhu udržet jeden rok a následně dále pokračovat.

Pokračování příště: Co přinesl první týden

Úvod aneb sonda do tlustého těla

Čtyřicítka se neúprosně blíží a s tím jak naskakují čísla na kalendáři, naskakují i čísla na váze. Při mé výšce 180 cm jsem za posledních dvacet let dosáhl značného tělního blahobytu. Z 80 kg na současných 110 kg. Tedy třicet kilo za dvacet let, to máme 1,5 kg ročně permanentního přilepšení.

Za tu dobu jsem držel řadu diet, zaplatil houf osobních trenérů, výživových poradců, kamion speciální stravy, vagony krabiček plněných přímo na míru jen tou nejlepší stravou. Nakoupil posilovací stroje, cvičební úbory, měřiče tepů, vah, co sami myslí jen jedno jsem nikdy nekoupil. To nejdůležitější, to co se nedá koupit a co je klíčem ke každé změně – pevnou vůli.

Přitom nejsem až tak líný člověk, něco v životě jsem už dokázal (jak v osobním, tak i profesním), ale boj s tukem dlouhodobě prohrávám. Dvacetileté dietaření mi přineslo mimo jiné i vysoký krevní tlak, alergie, astma, tučná játra a jistě i mnoho další skrytých bonusů.

Nedávno jsem po delší době přestal kouřit a touha znovu si zapálit mě překvapivě navštěvuje minimálně. I v přítomnosti kuřáků se cítím dostatečně silný na to, abych odolal. Proč tohle dokážu a sádlo mi permanentně láme vaz? A s vysokou mírou pravděpodobnosti mě směřuje do krajiny cukrovky, infarktu, mozkové mrtvice, ještě hlasitějšího chrápání a nemožnosti zavázat si tkaničky.

Tak to fakt už ne!!!

Nezbývá mi tedy, než poslední, výrazný a ryze exhibicionistický pokus. Odhalit svaté tažení proti tuku za pomoci svého blogu, popisovat pocity, nálady, metody, soupeřit veřejně s démony v ledničce a dostat do hry i ostatní věčné bojovníky s váhou. Třeba i psané slovo dokáže porazit mého Michelina (můj obrovský pupek).

Držme si všichni palce!

Petr

Pokračování příště: Stanovuji cíle a začínám se bát